Hudební kronika (Kultura)                                    -

Jam Session pro Masarykovu lípu


Poděkování hudebníkům za divokou i pokornou souhru.

Umělecké sympozium v Sulíkově nebylo jen o zvuku dláta, pil a tvořivého ticha. Stejně silným zážitkem byla hudební improvizace – Jam session profesionálních hudebníků, kteří svou energií podpořili celou naši akci.

Chceme tímto jako obec ze srdce poděkovat všem muzikantům, kteří k nám přivezli své umění. Svými nástroji vytvořili neopakovatelnou kulisu a společně s námi uctili památku naší stoleté lípy. Nebylo v tom žádné řečnění ani politika, ale čistá, živá hudba. Hudba, která se nesla korunami stromů a spojila lidi dohromady v jeden neopakovatelný večer. 


Magická noc pod taktovkou hudebních legend

Jakmile utichl hluk motorových pil a řemeslného nářadí, ovládla Sulíkov hudba. Páteční večer odstartoval neopakovatelný otevřený jam session profesionálů, kterého se zůčastnil i legendární bubeník, producent a skladatel Pavel Fajt. Spolu s ním excelovali Honza "Shanny" Fňukal (klávesy, rap, Funkychicken) který celou hudební produkci dirigoval, kytarista AcidProgjet, skladatelka a zpěvačka Mija Peterková (Lee banda), Sid a Jáchym (Tortuga angels) a na baskytaru sám spoluzakladatel sympozia a organizátor jamu Jakub Pešek z populární pohanské kapely Deloraine. Špičkové zázemí a dokonalý zvuk zajistil sám obětavě a s dobrou náladou  zvukař Vojta Horňanský se svou firmou.

Síla okamžiku se projevila v druhé polovině noci. Inspirováni skvělou atmosférou se k profesionálům neorganizovaně připojili další náhodní muzikanti z řad návštěvníků, kteří si přinesli vlastní nástroje a vytvořili živelnou, čistě improvizovanou show.

Na základě ohlasu tohoto jamu na Sympoziu vzniká i profesionální projekt který vrací myšlenku volné a svobodné muzikální komunikace zpět do rukou lidí. Cílí na ty, co cítí silné propojení s podstatou hudby a mezilidské, emoční a duševní komunikace v kontrastu moderního přístupu k tvorbě a produkce za pomocí AI.

Co je to vlastně "Jam session"?

Zeptali jsme se přímo zúčastněných hudebníků, jak tento formát sami vnímají a co pro ně znamenalo hrát právě v Sulíkově. Zde jsou jejich slova:

Jakub Pešek

"Jam session je pro mě komunikace na naprosto bazální úrovni. Je to přímé napojeni se na emoci bez konkretizace významovými zvuky/slovy. Lidská řeč používá tyto významy abychom mohli přesně definovat myšlenku. Používáme ji k vytváření komunikačních mostů mezi sebou. Jsou extrémně užitečné v pohledu běžné reality. A ano, dokáží přenášet i emoce. K tomu, ale aby byl člověk schopen tímto způsobem předat či vytvořit komplexní emoci ostatním je dost často zapotřebí napsat knihu. Hudba je v tomto případě časově extrémně efektivní, protože jde přímo k jádru věci. Když se správně použijí frekvence, interference, harmonie, melodie, rytmus, tlak, dynamika, intenzita, základní stavební kameny hudby, vytvoříte extrémně komplexní emoci za minimum času. Mistři filmu hudbu dodnes používají k exponenciálnímu prožití významných momentů ve svých dílech. Málo které by bez hudby fungovalo tak jak bylo zamýšleno. V mnoha případech jsme schopni hudbou přenést i emoční zkušenost, byť ta je téměř nepřenositelná. V tom vidím krásu jam sessionu, je to komunikace na nejzákladnější úrovni, kdy komunikujeme city nebo emocemi v reálném čase s partou lidí, kteří si chtějí popovídat tak trochu jinak...:) "

AcidProgjet

"Jam session je především hudební rozhovor na určité téma vytvořené některým z hráčů "tady a teď" v reálném čase. Stejně jako v běžném (konstruktivním) rozhovoru i tady je třeba naslouchat a hovořit především tehdy, když má člověk prostor... a HLAVNĚ když má k danému tématu, co říci."

Jáchym Finger

"Je to jedinečné dorozumívání pomocí řeči jménem hudba. Forma hraní, kdy člověk může vyjádřit to co zrovna cítí."

Mija Peterkova 

"Jam session je pro mě okamžitá tvorba v přítomném okamžiku. Kreativní komunikace a propojení všech zúčastněných muzikantů, které, když se podaří, vede k čiré radosti ze spontánního proudění hudby."

Pavel Fajt

"Jam, neboli improvizace je daleko širší pojem. Okolo roku 2000 jsem jezdil po Evropě a hrál improvolizované koncerty, kdy třeba organizátor z Zurichu pozval vedle mne i muzikanta z NY a třeba místního nebo i více dalších z jiných států. Hráli jsme úplně bez řekněme *rytmu*, vlastně jenom zvuk, občas groove, občas jenom skřípání, nebo ječení zpěváka. Byla to většinou nemelodická hudba, ale doba chtěla, aby tento typ hudby se hrál na festivalech. Bylo to moderní / in. Píšu to ale proto, že záleželo na výbavě hračských schopností nás muzikantů, protože hudba je jazyk, řeč a kdo tu řeč umí, ten si popovídá. Posluchač to pozná podle toho, že ho to baví a že je součástí příběhu. I zvuk může tvořit příběh, když jsou dobří vypravěči. Náš jam byl příběh, který měl jasnější kontury a všemi akceptované omezení, jako rytmus, harmonie a podobně. Je dobře, ze se tyto akce pořádají a já tímto děkuji za pozvání."